August Bank holiday weekend meant that we just had to do something. My travelling spirit just wouldn’t let me sit at home and do nothing and so we decided that it was ideal for camping. First we thought it is going to be just me and Tom but as persuasive and nagging as I can be Rach and Gazz decided to join us and save us the trouble of having to travel by train :oP. Not that I don’t like to travel by train but it is just a little bit more complicated than by car. The destination? Cambridge. One of the most famous cities in England for its universities and the amazing architecture and craftsmanship that has been put into building them. So Friday straight after work (and some of us even earlier than that but pssst) we crammed our bags into Gazz’s little car (I have no idea how 4 people can have so much stuff for a single camping weekend) and took off towards Cambridge. It is a good 3 hour drive, but thanks to Rach singing to Slipknot with her not at all Slipknot voice (think more Spice Girls than Slipknot) and therefore taking care of our amusement on the way ( it’s a shame I did not record it I would definitely post a video), the drive went fast and we arrived around 10. I am not even going to mention the campsite, because that would be a whole new review, which I am planning on doing just to warn people of that campsite, but not here and not now.
So on Saturday when we all woke up to the screaming of forest pigeons (good morning Rachelle, good morning Rachelle, that’s how they sounded seriously), we went to explore Cambridge. It was raining and by the time we arrived we were pretty hungry so a café was pretty much the first thing we looked for. First we saw a gorgeous gorgeous church that was just simply stunning and the café was part of it, just stuck to one side of it sharing a wall with the church. I saw it immediately and thought the atmosphere there will be great I mean being a café that’s part of something so beautiful can’t possibly go wrong: you don’t have to try for the atmosphere you have it right there, and so we entered. You could probably hear and see our disappointment when we entered, I mean you have an old church as part of it and then you make this café into this plastic, nothing-changed-since-80s ugly café. It was empty and so we sat down and decided: ok maybe it is not quite what we expected to be behind the stylish door, but the food might be nice. We were sitting for about 5 minutes looking through the not very eventful menu when one of the waitresses appeared. You would expect ‘Hi, How can I help you?‘ Or, ‘Are you all right?‘ but no. She just stood there motionless, speechless, a quiet statue by our table waiting for us to take notice of her… awkward. Even me saying that I haven’t decided yet didn’t change her statue attitude and she continued standing. Hmm ok I guess we better pick something quickly then. Gazz went for coke and jacket potato with beans, Rach for coke and toasted tea cake, Tom for hot chocolate and scone and I, because I didn’t have time to decide, went for hot chocolate and tea cake too. Mind you I never have tea cake, because I don’t particularly like them, but I really couldn’t see anything else I fancied. The waitress left and a few minutes later we heard the microwave peep, Gazz just said, “That would me my jacket”, I don’t know about you, but I take warming up jacket potato in a microwave as nearly a crime because all the crispiness you get by roasting it slowly in the oven just disappears with that one peep.
After getting our food on the table I of course had to examine and taste it all :o). Gazz’s potato wasn’t very big, it was soggy and mainly it cost a fiver, a fiver for this? A joke honestly a joke. Tom’s scone was also warmed in the microwave (another crime,
just serve it cold people!) and was just with butter no clotted cream or jam, nothing. The only nice thing were our teacakes, surprisingly, even though they put the butter on them themselves instead of leaving it up to us if we want to or not as usual. Hot chocolate was nice too, but that’s about it. To say it was a disappointment would be an understatement. I would never think that anything could be wrong with a café that looks so pretty from the outside. But hey never judge a book by its cover, I guess it applies to cafes too. Sorry this review isn’t my usual optimistic, amazing café review, sadly it was just a disappointment… I guess the fact that it was empty on Saturday around lunch time in Cambridge should have given it away. The rest of the city is beautiful though, bicycles everywhere, gorgeous architecture, little markets, it was nice even in the rain :o). It’s just a shame that in order to get all the views you see on Google when you look up Cambridge, you have to go through one the of the colleges and they charge you lots! The Living Stones Café gets from me 3 out of 10 and the 3 is only for the chocolate and teacakes… I am sorry today’s review isn’t quite as positive as they usually are. I am sure we will be luckier next time :o).
The Living Stones Café
Na tomhle se přece nedá nic zkazit?
Prodloužený víkend v srpnu znamenal, že jsme prostě museli někam jet, můj cestovací duch by mi prostě nedovolil jen sedět doma a nic nedělat a bylo rozhodnuto, že je to víkend jako stvořený pro stanování. Nejdříve jsme si mysleli, že pojedeme jen s Tomem ale protože mám dar k přemlouvání a k mhouření oček Rach a Gazz se rozhodli se k nám připojit a ušetřit nám trable s cestováním vlakem :oP. Ne, že bych nerada cestovala vlakem, ale přeci jen je to trošičku víc komplikované než autem. A cíl? Cambridge, jedno z nejznámějších měst Anglie pro svoje univerzity a úžasnou architekturu a umění, které bylo vloženo do jejich stavby. Takže v pátek hned po práci (a někteří z nás ještě předtím ale pšššt), jsme nacpali naše tašky do Gazzova pidi auta (vážně netuším, jak můžou 4 lidi mít tolik věcí na jediný kempovací víkend), a vyrazili směr Cambridge. Je to tříhodinová cesta, ale díky Rach zpívající do řevu Slipknotů se svým ne úplně Slipknot hlasem (představte si spíše Spice Girls než Slipknot hlas), a tím se postarala o dostatek zábavy po celou cestu, (škoda, že jsem ji nenahrála určitě bych sem dala video) nám cesta utíkala rychle a dorazili jsme okolo 10té. Ani se nebudu zmiňovat o našem kempu, protože to už by bylo zhola jiná kritika, kterou mám stejně v plánu napsat, ale jen proto, abych varovala lidi před jízdou do onoho kempu, ale to je na někdy jindy, někde jinde.
V sobotu ráno, po probuzení do řevu lesních holubů, jsme se vydali objevovat Cambridge. Pršelo a my už byli všichni pěkně hladoví, takže kavárna byla to první co jsme viděli. Nejdříve jsme zahlédli kostel, který byl prostě nádherný a kavárna byla jeho součástí přistavěna na jednu stranu kostela sdílející s ním jednu stranu. Skoro hned jsem kavárnu uviděla a myslela si, že atmosféra tam musí být úžasná, přeci kavárna, která je součástí něčeho tak nádherného přece nemůže být špatná, o atmosféru se není potřeba nijak snažit protože už tam přeci je, a tak jsme vešli dovnitř. Řekla bych, že naše zklamání po vstupu bylo snad i slyšet protože upřímně proč se někdo obtěžuje s kavárnou vedle nádherného starého anglického kostela, když ji pak udělá v plastikovém, nicsenezměnilood80desátek ošklivého stylu? Bylo tam skoro prázdno takže jsme si sedli i přesto, že možná to nebylo úplně to, co jsme čekali, že se bude skrývat za stylovými dřevěnými dveřmi ale jídlo třeba bude moc dobré. Seděli jsme asi tak 5 minut a koukali do ne úplně překypujícího menu, když se objevila jedna ze servírek. Očekávali jsme “Ahoj jak se máte, jak vám mohu pomoci” ale ne. Prostě tam jen tak stála, bez hnutí, bez mluvení tichá socha u
našeho stolu čekající až si ji všimneme... divnota. Ani to, že jsem řekla, že ještě nemáme vybráno ji nezastavilo v jejím tichém stání. Hmmm ok tak si asi radši něco rychle vybereme teda. Gazz si obědnal colu a jacket bramboru s fazolemi, Rach si objednala také colu a toastovaný teacake ( ovocný koláč s hrozinkami, chuťově malinko připomíná vánočku akorát v Anglii je přepůlí a otoustují). Tom si dal horkou čokoládu a scone a já, protože jsem se neměla čas pořádně se rozhodnout si také vybrala horkou čokoládu a teacake. Normálně si ho nedávám, protože mi nijak zvlášť nechutnají, ale prostě jsem nenašla nic jiného, co by mi padlo do oka. Obsluha odešla a za chvilku jsme slyšeli pípnutí mikrovlnky, Gazz jen poznamenal, že to bude asi jeho brambora, nevím jak vy ale já beru ohřívání jacket brambory v mikrovlnce skoro jako přečin, protože všechen ten křupavý povrch docílený pomalým pečením v troubě, je ztracen tím jedním pípnutím.
Po doručení na stůl jídlo samozřejmě muselo být důkladně prozkoumáno a ochutnáno mnou :o). Gazzova brambora nebyla moc velká, nekřupavá a stála pět liber, pět liber za tohle? Vtipné. Tomův scone byl taky ohřívaný v mikrovlnce (další trestný čin prostě ho naservírujte studený než toto), a k němu bylo jen máslo, žádný krém nebo marmeláda, jedinou dobrou věcí byly překvapivě naše teacakes, a to i přes to, že nám na ně dali máslo bez zeptání. Horká čokoláda byla taky dobrá ale to bylo tak všechno. Říct, že to bylo zklamání snad ani nestačí... hádám, že prázdnota kavárny v sobotu v poledne v plném městě jako je Cambridge mi měla napovědět. Zbytek města je ale pěkný, všude jsou kola nebo studentíci drandící na nich, úžasná architektura, markety, bylo tam krásně i přes to, že pršelo :o). Jen je škoda, že na všechny pohledy, které uvidíte, pokud si Cambridge vygooglíte musíte projít jednou z univerzit a za to vám naúčtují pěkných pár peněz. The Living Stones kavárna ode mě dostává 3 z 10ti a 3 jen díky čokoládě a teacakes… Moc se omlouvám, že dnešní článek není tak pozitivní jako normálně bývají, ale určitě budu mít víc štěstí příště :o).
No comments:
Post a Comment