Bon Tre Cafe

A Lucky Escape

 The last day of our mini honeymoon. Oh well, we decided to make the most of it. We were staying in the beautiful Český Krumlov for a few days, visited; Telč,  Hluboká, Lipno, have seen Krumlov through and through, ate lots, kissed lots and learned a lot about Czech history. The last stop before getting back to Lanškroun was Třeboň. Somehow just as we got there a really heavy rain started. We didn´t have any waterproofs or umbrellas so when we saw a cafe we decided to escape the rain and take shelter, no matter what the cafe looks like.

Well let me tell you it was one lucky decision as normally I would probably not even notice it. A bit hidden within other shops and places, Bon Tre is well worth the visit. All done in a French style, with a piano hiding at the back, the small and cosy cafe with soft music playing was the perfect spot for us on our last day.

The very pleasant waitress recommended cakes for us, of course I wasn´t able to resist the chocolate cake and Tom got a carrot cake. I decided to kill myself with chocolate that day and also went for hot chocolate and Tom got a latte. Then I noticed that they also do fresh juices ( we call them ciders, but they don’t have any alcohol in them), and they had a cherry one so on top of that I went for chery juice as well piggy piggy me! But hey, last day, rainy day, lots of walking ahead of us...  Of course I had too big eyes, so even though it was all delicious and I am not lying or making it prettier it just was really good, I could not manage it all, Tom helped me a little bit, but not massively so with heavy heart I had to leave some left overs, because otherwise I would probably explode! We sat there for ages and just chatted, enjoyed the atmosphere of the music and the cafe, the waitress was really nice to us and left us to sit there for ages. She was another one of those who enjoys her job, happily chatting to the regulars whilst preparing refreshments for them.

In the meantime it stopped raining so it was time to move on unless we wanted to spend the full day sitting in a cafe, which was tempting, but there were things to be discovered, places to be seen and fish to be tasted. Třeboň is a famous  town in Czech for it’s ponds and many kids of fish that live there. The best fish restaurants are to be found here and worth the visit. I am not a massive fan of fish normally, but when in Třeboň  I always go for fish, because you won’t find better than here anywhere else.

We went for a walk around Třeboň castle, got a sticker for our sticker book of places we visited and had a stroll to the Sternberg’s tomb. It sounds creepy, but they do guided tours around the tomb and as we heard so much about the history of Sternbergs in the past few days, it was the next logical stop. The tour was so interesting, there is a chapel above the tomb and we were lucky, because that day they were doing concerts for visitors. We sat down, waited for the song to start... and when it did we just both looked at each other. We know that song! It’s a song we heard in Spain on our first evening out there and bought a cd. What a coincidence :). So for a few minutes we were taken back to Spain to that lovely warm night...

Back to Třeboň. After the song the tour started, the architecture is fascinating, the tomb was built so well that they haven’t had to restore it just yet. They way we see it today is still the same way it was built many years ago. They thought of everything, the damp, the light, the weather, just everything... they should built houses like that! Then we went down in to the actual tomb where the coffins are placed. It was strange, dark and a bit mysterious, finding out about who was who, what their burial traditions were and why, that the bodies were preserved so well that when they opened one of the coffins it was as if no time had passed at all.. hmm mysterious. I must say that I was nearly sad when the tour was over because I wanted to hear more, it was so interesting, but it was time to go. We went back to town around one of Třeboň’s ponds called the 'Big World'. There’s a nice walk between the trees back to town. Then we struggled a little bit to find the restaurant called Šupina a šupinka which I can also recommend by the way. We had delicious fish sat wrapped up in a blanket and then went for our slightly sad trip back home. But that’s another story.

Šťastný úprk

Poslední den našich pidi líbánek. Ach jo, no rozhodli jsme se, že si ho užijeme co nejvíc to jde. Byli jsme na pár dní ubytovaní v nádherném Českém Krumlově, navštívili jsme Telč, Hlubokou, Lipno, prochodili Krumlov křížem krážem, jedli moc moc, líbali se moc a naučili se moc o naší historii. Poslední zastávka před cestou do Lanškrouna byla Třeboň. Nějak se to stalo, že jsme se tam zrovna octli v tom největším lijáku. Neměli jsme žádné vodě odolné oblečení ani deštník takže jsme to vzali úprkem vpřed schovat se do kavárny ať už vypadá jakkoliv.

No můžu vám říct, že to bylo velmi šťastné rozhodnutí, protože normálně bych Bon Tre Cafe asi ani nezaznamenala.  Trošku schovaná mezi ostatními obchody a místy, Bon Tre rozhodně stojí za návštěvu. Je celá udělaná ve starém francouzském stylu (alespoň tak jak já si ho představuji a znám z filmů), s pianem ukrytým vzadu, malá ale útulná kavárnička se stylovou hudbou byla perfektní místo pro nás při našem posledním dnu.

Moc milá obsluha nám doporučila zákusky, samozřejmě já jsem nebyla schopná odolat čokoládovému dortu a Tom se rozhodl pro mrkvový dort. Nejspíš jsem se ten den rozhodla spáchat sebevraždu nadměrným množstvím čokolády takže jsem si ještě k tomu poručila horkou čokoládu a Tom si dal latte. Poté jsem ovšem zjistila, že také nabízejí čerstvé ovocné mošty a měli zrovínka třešňový, takže navrch toho všeho jsem se ještě rozhodla pro mošt no prasátko prasátko já. Ale co, poslední den, upršený den, trošku smutný den a hodně chození před námi… Samozřejmě, že jsem měla větší oči než pupíno takže i přesto, že bylo vše výborné a to si nevymýšlím ani nepřibarvuji, prostě to bylo fakt dobrý, jsem to prostě všechno nedala, Tom mi trošku pomohl, ale ne moc a s těžkým, přetěžkým srdcem jsem nechala nechánky, protože jinak bych asi pravděpodobně explodovala. Zůstali jsme v kavárně sedět dlouho po jídle a jen si povídali, nasávali atmosféru utvořenou hudbou a kavárnou, servírka byla moc milá a prostě nás tam nechala sedět na věky věků. Byla další z těch co svou práci mají rádi a ochotně si povídají s pravidelnými návštěvníky zatímco pro ně připravují občerstvení.

Mezitím co jsme seděli uvnitř přestalo pršet, takže byl čas se hnout z mista, pokud jsme ovšem nechtěli strávit celý den vysedáváním v kavárně, což sice bylo lákavé ale byly zde věci, které nutně potřebovaly být objeveny, místa která musela být viděna a ryby, které musely být snězeny. Třeboň je samozřejmě známá pro své rybníky a mnoho druhů ryb, které tam žijí. Jsou tady nejlepší rybí restaurace, které rozhodně stojí za navštívení. Já normálně nejsem tak velký fanoušek ryb ale kdykoliv jsem v Třeboni vždycky si dám rybu, protože lepší se asi těžko najdou.

Prošli jsme se okolo třeboňského zámku, dostali nálepku do našeho turistického deníčku a prochajdovali ke Šternbernské hrobce. Zní to zvláštně ale mají tu prohlídky s průvodcem a během uplynulých pár dní jsme slyšeli tolik o Šternbercích, že to prostě byla další logická zastávka. Prohlídka byla opravdu zajímavá, nad hrobkou je kaple a měli jsme zrovna štěstí, protože ten den hráli pro návštěvníky koncert. Sedli jsme si  a čekali na to až začnou hrát… a vzápětí jsme se na sebe oba podívali. Tu skladbu známe! Tu samou jsme poprvé slyšeli ve Španělsku první večer na naší první dovolené spolu a koupili jsme si CD. Jaká to náhodaJ. Takže na pár minut jsme se přestěhovali zpět do Španělska do nádherné letní noci…

Ale zpět do Třeboně. Hned po koncertě začla prohlídka, architektura zde je prostě fascinující, hrobka byla postavena tak dobře, že ji ještě za celá ta léta nemuseli opravit. Tak jak jsem ji viděli tak ji před léty postavili. Mysleli na všechno, vlhkost, světlo, počasí, no prostě všechno… měli by takovéhle stavět i domy! Poté jsme sešli dolů kde byly rozestavěné rakve. Bylo to zvláštní, tmavé a trošku záhadné, zjišťovat kdo byl kdo, jaké byly jejich pohřbívací tradice a proč, a že těla jsou tak dobře uchována, že když otevřeli jednu z rakví bylo to jako kdyby žádný čas neuplynul… hm záhada. Musím říct, že jsem byla skoro smutná, když byla prohlídka u konce, protože jsem toho chtěla slyšet víc, bylo tam tolik zajímavého ale prostě už byl čas jít. Zpět do města jsme se prošli okolo rybníka Velký Svět. Je tu krásná procházka alejí zpět do centra. Potom jsme chvíli pátrali po restauraci Šupina a Šupinka, kterou mimochodem můžu taky jen doporučit. Dali jsme si výbornou rybu, seděli zabalení do deky a potom vyrazili na naši trochu smutnou cestu domů. Ale to už je jiný příběh.

Takže sečteno podtrženo Bon Tre také dostává  10 z 10ti. J