ThePostBox Café

 

Need to go to the post office? Stop by for the coffee!

An awesome Wednesday evening spent at an awesome Black Stone Cherry gig deserved a Thursday off. Plus we had wedding invitations to make and it kind of needed doing now so all in all it was the best thing to do. We needed to pick up a parcel at the post office in the morning so walking through the park to the post office was the first thing to do. As we were there, we decided to stop by for a breakfast in ThePostBox café right next to it. We went in and found out it was quite empty (well Thursday morning duh!) I ordered coffee and The Post Box Eggs which consists of toasted muffin, mushroom, spinach, bacon and poached eggs. Tom went for tea and Pancakes with Scambled Eggs, bacon and maple syrup. Very American style, I was a bit suspicious at the combination of bacon and sweet pancakes, but that’s how many people eat it in America so there has to be something to it.

We went to sit down and I had a look around. ThePostBox café actually does many things over the week , various quizzes, talks about Chorlton history, cake clubs, craft clubs, I really liked it. You can also buy old cook books there, various books about Chorlton and Didsbury and books written by local writers. There is a door through to the post office so if there is a long queue you can pop in for a coffee whilst you are waiting how cool is that? And why don’t more shops have that? I could use a café in the bank :oD. It is an old style café rather than an up market one but that’s kind of I like about it that it is just a café where you don’t have to be posh.

They brought the food after popping to local Morrisons for spinach, because they’d just ran out, cute. When they brought it I was really nicely surprised at how nice it looked and gosh it was sooo yummy. I was even brave enough to try Tom’s pancakes with maple syrup and bacon, hmm I can’t imagine eating it every day, but it has something to it, my meal was of course better :oP. Tom also got a really nice tea and my coffee was exactly the coffee you want to drink in the morning,  that strong coffee with beautiful aroma that really wakes you up. We also got a big jug of milk which is something I am sometimes missing and we really have to haggle so that we have enough milk, so another bonus point there. The people there are really friendly, offer you recommendations if you are a bit lost in the menu, ask if you like your meal but aren’t constantly in your face ,just the right the right amount of attention, and they do look like they actually like their job which is always a bonus, nothing like a grumpy waitress :o).  They even put up with me taking millions of pictures of everything as I always do.

I am putting ThePostBox Café in my local favorites. It gets 9 out of 10 for a bit sticky table.  

 

ThePostBox Café

Potřebujete na poštu? Stavte se na kafe!

Výborný středeční večer strávený na výborném koncertě  Black Stone Cherry, si zasloužil čtvrteční volno z práce. Navíc na nás čekala výroba svatebních oznámení ,  které už pravdu potřebovaly vyrobit a tak to byla nejlepší volba. Ráno jsme potřebovali vyzvednout balíček na poště, takže procházka parkem na poštu byla první věc na listě toho dne. A když už jsme tam byli, rozhodli jsme se zastavit na snídani v ThePostBox kavárně hned vedle.  Přišli jsme dovnitř a zjistili, že je tam poměrně prázdno (mno ve čtvrtek ráno žádné překvapení, že) Já si objednala kafe a The Post Box vajíčka, které se skládají z toastovaného muffinu (slaný anglický muffin taková tlustá placička, která se rozkrojí napůl a otoastuje), hub, špenátu, slaniny a sázených vajec.  Tom si dal čaj a palačinky s míchanými vajíčky, slaninou a javorovým sirupem. Velmi americký styl, já jsem byla trošku podezřívavá nad kombinací slaniny a sladkých palačinek, ale mnoho lidí to tak jí v Americe takže něco na tom asi bude.

Po objednání jsme si šli sednout a já se měla možnost rozhlédnout okolo sebe. ThePostBox kavárna přes týden hostí mnoho aktivit, různé kvizy (oblíbená anglická aktivita v hospodách a kavárnách), přednáškách o historii Chorltonu, kluby zabývající se pečením a vyráběním, myslím, že je to výborný nápad. Také si zde můžete koupit staré kuchařky, různé knihy o historii Chorltonu a sousedního Didsbury a knihy napsané místními autory. Druhé východové dveře vedou přímo na poštu, takže pokud je na poště dlouhá fronta, můžete se zastavit na kávu zatímco čekáte,  úžasný nápad což? Proč to nemá víc obchodů? Rozhodně by se mi hodila kavárna v bance :oD. Není to typ kavárny, kde je všechno bez chybičky čisté a máte podšálek na kávu a košíček s ubrousky, ale možná, že to je právě to co mám na této kavárně ráda, je to prostě kavárna, kde nemusíte dávat pozor na to jestli máte zvednutý malíček při pití ze šálku.

Po tom, co se nám byl pan kuchař omluvit, že jim zrovna došel špenát ale, že pro něj někoho poslal do obchodu, nám přinesli jídlo. Byla jsem příjemně překvapena jak hezky bylo naaranžené a hmm byla to dobrota. Dokonce jsem byla tak odvážná, že jsem zkusila Tomovy palačinky s javorovým sirupem a slaninou, hm nedokážu si představit, že bych si je dávala každý den, ale něco na tom je, samozřejmě má snídaně byla lepší :oP. Tomovi také donesli dobrý čaj a mé kafe bylo přesně to kafe co chcete pít ráno, silné nádherně vonící kafe co vás opravdu probere.  K tomu jsme dostali dostatečně velký džbánek mléka, což je věc, která mi občas v kavárnách chybí a musíme téměř přesně vyměřovat abychom oba měli dost mléka, takže další bonusové body. Lidé obsluhující v kavárně jsou milí, nabídnou doporučení pokud se trošku ztrácíte v menu, zeptají se, jestli vám chutná ale nejsou neustále u vás, takže ta správná porce pozornosti. Dokonce vypadají, že je jejich práce baví, což je vždycky bonus, není nad protivnou servírku :o). Ani jim nevadilo, že jsem fotila milion fotek jako obvykle.

Dávám ThePostBox kavárnu mezi mé oblíbené místní kavárny. Dostane 9 z 10 ale jen kvůli trošku uleptanému stolu.

Jak poznat dobry caj

Jak poznat kvalitni kavu

The Living Stones Café

What can possibly go wrong with that? 

August Bank holiday weekend meant that we just had to do something. My travelling spirit just wouldn’t let me sit at home and do nothing and so we decided that it was ideal for camping. First we thought it is going to be just me and Tom but as persuasive and nagging as I can be Rach and Gazz decided to join us and save us the trouble of having to travel by train :oP. Not that I don’t like to travel by train but it is just a little bit more complicated than by car. The destination? Cambridge. One of the most famous cities in England for its universities and the amazing architecture and craftsmanship that has been put into building them. So Friday straight after work (and some of us even earlier than that but pssst) we crammed our bags into Gazz’s little car (I have no idea how 4 people can have so much stuff for a single camping weekend) and took off towards Cambridge. It is a good 3 hour drive, but thanks to Rach singing to Slipknot with her not at all Slipknot voice (think more Spice Girls than Slipknot) and therefore taking care of our amusement on the way ( it’s a shame I did not record it I would definitely post a video), the drive went fast and we arrived around 10. I am not even going to mention the campsite, because that would be a whole new review, which I am planning on doing just to warn people of that campsite, but not here and not now.
So on Saturday when we all woke up to the screaming of forest pigeons (good morning Rachelle, good morning Rachelle, that’s how they sounded seriously), we went to explore Cambridge. It was raining and by the time we arrived we were pretty hungry so a café was pretty much the first thing we looked for. First we saw a gorgeous gorgeous church that was just simply stunning and the café was part of it, just stuck to one side of it sharing a wall with the church. I saw it immediately and thought the atmosphere there will be great I mean being a café that’s part of something so beautiful can’t possibly go wrong: you don’t have to try for the atmosphere you have it right there, and so we entered. You could probably hear and see our disappointment when we entered, I mean you have an old church as part of it and then you make this café into this plastic, nothing-changed-since-80s ugly café. It was empty and so we sat down and decided: ok maybe it is not quite what we expected to be behind the stylish door, but the food might be nice. We were sitting for about 5 minutes looking through the not very eventful menu when one of the waitresses appeared. You would expect  ‘Hi, How can I help you?‘  Or, ‘Are you all right?‘ but no. She just stood there motionless, speechless, a quiet statue by our table waiting for us to take notice of her… awkward. Even me saying that I haven’t decided yet didn’t change her statue attitude and she continued standing. Hmm ok I guess we better pick something quickly then. Gazz went for coke and jacket potato with beans, Rach for coke and toasted tea cake, Tom for hot chocolate and scone and I, because I didn’t have time to decide, went for hot chocolate and tea cake too. Mind you I never have tea cake, because I don’t particularly like them, but I really couldn’t see anything else I fancied. The waitress left and a few minutes later we heard the microwave peep, Gazz just said, “That would me my jacket”, I don’t know about you, but I take warming up jacket potato in a microwave as nearly a crime because all the crispiness you get by roasting it slowly in the oven just disappears with that one peep.
After getting our food on the table I of course had to examine and taste it all :o). Gazz’s potato wasn’t very big, it was soggy and mainly it cost a fiver, a fiver for this? A joke honestly a joke. Tom’s scone was also warmed in the microwave (another crime,
just serve it cold people!) and was just with butter no clotted cream or jam, nothing. The only nice thing were our teacakes, surprisingly, even though they put the butter on them themselves instead of leaving it up to us if we want to or not as usual. Hot chocolate was nice too, but that’s about it. To say it was a disappointment would be an understatement. I would never think that anything could be wrong with a café that looks so pretty from the outside. But hey never judge a book by its cover, I guess it applies to cafes too. Sorry this review isn’t my usual optimistic, amazing café review, sadly it was just a disappointment… I guess the fact that it was empty on Saturday around lunch time in Cambridge should have given it away. The rest of the city is beautiful though, bicycles everywhere, gorgeous architecture, little markets, it was nice even in the rain :o). It’s just a shame that in order to get all the views you see on Google when you look up Cambridge, you have to go through one the of the colleges and they charge you lots! The Living Stones Café gets from me 3 out of 10 and the 3 is only for the chocolate and teacakes… I am sorry today’s review isn’t quite as positive as they usually are. I am sure we will be luckier next time :o). 

The Living Stones Café 

Na tomhle se přece nedá nic zkazit? 

Prodloužený víkend v srpnu znamenal, že jsme prostě museli někam jet, můj cestovací duch by mi prostě nedovolil jen sedět doma a nic nedělat a bylo rozhodnuto, že je to víkend jako stvořený pro stanování. Nejdříve jsme si mysleli, že pojedeme jen s Tomem ale protože mám dar k přemlouvání a k mhouření oček Rach a Gazz se rozhodli se k nám připojit a ušetřit nám trable s cestováním vlakem :oP. Ne, že bych nerada cestovala vlakem, ale přeci jen je to trošičku víc komplikované než autem. A cíl? Cambridge, jedno z nejznámějších měst Anglie pro svoje univerzity a úžasnou architekturu a umění, které bylo vloženo do jejich stavby. Takže v pátek hned po práci (a někteří z nás ještě předtím ale pšššt), jsme nacpali naše tašky do Gazzova pidi auta (vážně netuším, jak můžou 4 lidi mít tolik věcí na jediný kempovací víkend), a vyrazili směr Cambridge. Je to tříhodinová cesta, ale díky Rach zpívající do řevu Slipknotů se svým ne úplně Slipknot hlasem (představte si spíše Spice Girls než Slipknot hlas), a tím se postarala o dostatek zábavy po celou cestu, (škoda, že jsem ji nenahrála určitě bych sem dala video) nám cesta utíkala rychle a dorazili jsme okolo 10té. Ani se nebudu zmiňovat o našem kempu, protože to už by bylo zhola jiná kritika, kterou mám stejně v plánu napsat, ale jen proto, abych varovala lidi před jízdou do onoho kempu, ale to je na někdy jindy, někde jinde.
V sobotu ráno, po probuzení do řevu lesních holubů, jsme se vydali objevovat Cambridge. Pršelo a my už byli všichni pěkně hladoví, takže kavárna byla to první co jsme viděli. Nejdříve jsme zahlédli kostel, který byl prostě nádherný a kavárna byla jeho součástí přistavěna na jednu stranu kostela sdílející s ním jednu stranu. Skoro hned jsem kavárnu uviděla a myslela si, že atmosféra tam musí být úžasná, přeci kavárna, která je součástí něčeho tak nádherného přece nemůže být špatná, o atmosféru se není potřeba nijak snažit protože už tam přeci je, a tak jsme vešli dovnitř. Řekla bych, že naše zklamání po vstupu bylo snad i slyšet protože upřímně proč se někdo obtěžuje s kavárnou vedle nádherného starého anglického kostela, když ji pak udělá v plastikovém, nicsenezměnilood80desátek ošklivého stylu? Bylo tam skoro prázdno takže jsme si sedli i přesto, že možná to nebylo úplně to, co jsme čekali, že se bude skrývat za stylovými dřevěnými dveřmi ale jídlo třeba bude moc dobré. Seděli jsme asi tak 5 minut a koukali do ne úplně překypujícího menu, když se objevila jedna ze servírek. Očekávali jsme “Ahoj jak se máte, jak vám mohu pomoci” ale ne. Prostě tam jen tak stála, bez hnutí, bez mluvení tichá socha u
našeho stolu čekající až si ji všimneme... divnota. Ani to, že jsem řekla, že ještě nemáme vybráno ji nezastavilo v jejím tichém stání. Hmmm ok tak si asi radši něco rychle vybereme teda. Gazz si obědnal colu a jacket bramboru s fazolemi, Rach si objednala také colu a toastovaný teacake ( ovocný koláč s hrozinkami, chuťově malinko připomíná vánočku akorát v Anglii je přepůlí a otoustují). Tom si dal horkou čokoládu a scone a já, protože jsem se neměla čas pořádně se rozhodnout si také vybrala horkou čokoládu a teacake. Normálně si ho nedávám, protože mi nijak zvlášť nechutnají, ale prostě jsem nenašla nic jiného, co by mi padlo do oka. Obsluha odešla a za chvilku jsme slyšeli pípnutí mikrovlnky, Gazz jen poznamenal, že to bude asi jeho brambora, nevím jak vy ale já beru ohřívání jacket brambory v mikrovlnce skoro jako přečin, protože všechen ten křupavý povrch docílený pomalým pečením v troubě, je ztracen tím jedním pípnutím.
Po doručení na stůl jídlo samozřejmě muselo být důkladně prozkoumáno a ochutnáno mnou :o). Gazzova brambora nebyla moc velká, nekřupavá a stála pět liber, pět liber za tohle? Vtipné. Tomův scone byl taky ohřívaný v mikrovlnce (další trestný čin prostě ho naservírujte studený než toto), a k němu bylo jen máslo, žádný krém nebo marmeláda, jedinou dobrou věcí byly překvapivě naše teacakes, a to i přes to, že nám na ně dali máslo bez zeptání. Horká čokoláda byla taky dobrá ale to bylo tak všechno. Říct, že to bylo zklamání snad ani nestačí... hádám, že prázdnota kavárny v sobotu v poledne v plném městě jako je Cambridge mi měla napovědět. Zbytek města je ale pěkný, všude jsou kola nebo studentíci drandící na nich, úžasná architektura, markety, bylo tam krásně i přes to, že pršelo :o). Jen je škoda, že na všechny pohledy, které uvidíte, pokud si Cambridge vygooglíte musíte projít jednou z univerzit a za to vám naúčtují pěkných pár peněz. The Living Stones kavárna ode mě dostává 3 z 10ti a 3 jen díky čokoládě a teacakes… Moc se omlouvám, že dnešní článek není tak pozitivní jako normálně bývají, ale určitě budu mít víc štěstí příště :o).

something for Friday evening :o) / něco pro páteční večer :o)

Manchester Art Gallery café

What is it like to have a lunch alone…? 

So Manicka left and I now have an hour a day during my work day to myself. I decided not to be sad, because that is not going to bring me anything. I decided to do the things I have always wanted to do from films or I imagined and thought that it would be a cool thing to do so don’t pity me! So first on my lunch bucket list was: go to the Art Gallery, have a walk around and have coffee or tea there. The gallery is only 5 minutes away from my work but you know what, the times I have actually been there could be counted on one hand which is a shame because I love art, I love the building and I love the atmosphere there : lots of tourists from other countries with massive cameras around their necks, the gallery staff telling them that they can not take pictures there, students walking around, families walking around, if you imagine a gallery being quiet you are wrong it is always buzzing with life :o).
So today was the day I went to have lunch on my own in the gallery like I always wanted to :o). I went straight to the new exposition  because I know the stationary exposition by now, the new exposition was post war painting… I liked it, it was a bit dark, a bit depressing but I liked it. I love looking at the paintings from really close up and seeing how the brush worked on them, imagining how they were painting it and where they painted it and how they felt about the place or people they were painting. So I slowly walked around them all, read the little storys on the side and because I knew that I will not have time to walk around all the rooms with the new exposition, I decided that I will come back some other day and go room by room so today was room number 1. When I finished walking around that bit, it was time for the second part of my plan: the tea. Well it was meant to be the tea, but then I saw the chocolate cake :oD, I don’t have strong will (I can tell you that) so in the end it was a pot of green tea and chocolate cake, what a lunch! The guy that served me was really sweet and he was asking why I am in the gallery and if I liked it and if it is my holiday and the usually awkward time of waiting for your order to be ready was actually quite nice :o).
When I paid (£2 for a pot of green tea and £2.90 for a massive piece of chocolate cake), I went to find a leather armchair to snuggle up in and read my book. I found an ideal one in the corner, it was perfect so I snuggled in and started munching on my cake :o), hmmm it was all right, a bit too buttery rather than chocolaty but definitely filling, I have had better I must say, the cake looked better than it tasted, but it was still nice. Green tea was a proper leaf green tea (Lubos will be happy with me for once :oD), You could take the tea infuser with the tea out whenever you wanted to which I of course forgot so the last bit was quite strong and I actually had to leave it, note for the future take the tea out! :oD. All in all I enjoyed the buzz around me, the atmosphere of the art gallery and the mixture of people visiting, it was definitely a well spent lunch and I am sooo coming back on a rainy day :oD.
I give Art Gallery café 8 out of 10 (only because of the little chocolate cake disappointment :oD). 

Jaké to je obědvat sama...?

Tak Mánička mi odešla a já mám teď hodinu polední pauzy během mého pracovního dne, abych se sebou něco dělala. Rozhodla jsem se, že nebudu smutná, ale že si tu hodinu užiju, protože být smutná mi nic nepřinese. Rozhodla jsem se, že budu dělat věci, které jsem vždycky chtěla dělat, viděla jsem ve filmech a představovala si  jak děsně super by to bylo, takže žádná lítost! První na mém obědním bucket listu (vážně nevím jak přeložit bucket list prostě je to list s položkami, které chcete udělat předtím než zemřete, já se umřít zatím nechystám pro mě je to list než se odstěhuju:oD) byla návštěva výtvarné galerie, okouknutí okolo a pak káva nebo čaj v místní kavárně. Galerie je od mé práce jen pět minut pěšky ale víte co, všechny mé návštěvy tam by se smutně daly spočítat na prstech jedné ruky a to je ostuda protože já miluju umění, tu budovu a tu atmosféru tam. Hodně moc turistů z cizích zemí s obřími foťáky okolo krků, zaměstnanci galerie, kteří jim dokola neúnavně vysvětlují, že se zde fotit nesmí, studenti chodící okolo, rodiny chodící okolo, pokud si představíte galerii jako tiché místo pak vás musím zklamat vždy to tam bzučí životem :o).
Takže dnešek byl ten den, kdy půjdu a budu obědvat sama v galerii, jako jsem vždycky chtěla :o). Po vstoupení dovnitř jsem šla rovnou do nové expozice, protože tu stálou už znám z dřívějška, téma nové expozice byla poválečná malba… líbila se mi, bylo to trochu tmavé a depresívní, ale malby se mi moc líbily. Zbožňuju dívání se na obrazy hodně zblízka na tu práci štětce a představuju si, jak je malovali, kde je malovali a jak se cítili v prostředí, které malovali nebo co cítili k osobě, kterou malovali. Pomalu jsem procházela okolo všech obrazů, přečetla si krátký příběh, který u každého byl, a věděla jsem, že nebudu mít čas na to abych se prošla po všech místnostech nové expozice. Rozhodla jsem se, že se sem některý den vrátím a budu postupně procházet místnost po místnosti, takže dnes byl čas akorát na místnost 1. Po projití celé místnosti byl čas na druhou část mého plánu: čaj. Teda měl to být jen čaj, ale pak jsem uviděla ten čokoládový dort:oD. Nemám pevnou vůli to můžu říct určitě, takže nakonec to byla konvička zeleného čaje a čokoládový dort, jakýto oběd! Klučina co mě obsluhoval byl moc milý, ptal se mě proč jsem v galerii a jestli se mi tam líbí a jestli jsem tu na prázdninách, takže normálně divný čas kdy čekáte na svou objednávku až bude hotová byl vlastně moc fajn :o).
Po zaplacení (2 libry za konvičku čaje a 2,90 za obří kus čokoládového dortu), jsem šla najít kožené křeslo, na které se uvelebím a budu číst svoji knížku. Našla jsem naprosto ideální místo v rohu, takže jsem se urochnila a začala se prát se svým kusem dortu :o), hmm byl ok na můj vkus trošku moc máslový spíš než čokoládový ale sytý byl určitě. Musím říct, že už jsem měla i lepší, dortík vypadal lépe než chutnal, ale dalo se to. Zelený čaj byl nefalšovaný sypaný čaj (Luboš ze mě pro jednou bude mít radost :oD), Mohla jsem vzít košíček s čajem ven kdykoliv už se mi zdál dost ale samozřejmě jsem zapomněla takže poslední zbytek čaje byl poměrně dost silný, teda vlastně jsem ho tam musela nechat, zapsat pro příště, vzít čaj z konvičky! :oD. Celkově jsem si užívala ten bzukot okolo, tu atmosféru galerie a mix navštěvujících lidí, rozhodně to byl úžasně strávený oběd a já se rozhodně rozhodně vracím zpět až bude někdy pořádně pršlavo :oD.
Davám kavárně v Art Gallery 8 z 10ti (a to jen díky tomu pidi zklamání z dortu :oD).

Vienna Pattiserie

I was a bit lazy and busy last few months so trying to catch up. We visited this café at the end of April.

Returning from holiday is hard… 

You know that feeling when you just got back from your holiday late last night, your plane landed back in rainy and cold Manchester from nice and sunny Czech and you know that you have one more day to recover before going back to work :o(.
As it was my birthday whilst still in Czech, Tom decided to treat me to some shopping and a café visit to make the last day of holiday count :o). After walking around some shops with Tom being extremely patient with me while I was trying on various dresses, tops and pants, we were starving. It was time to hit the café and get something to eat. As we were inside the Arndale, we decided to pop to Druckers, Vienna Patisserie.
In most British cafes you have to grab a tray ,order at the counter and pay up front and this one is no different even though they call it Vienna Patisserie, no no still in Manchester :o). I was starving so decided to go for a jacket potato filled with mushrooms, cheese and bacon and Tom went for a ham&cheese croissant. They brought me a gigantic one with lots of salad and dressing hmm yum.
The café itself isn’t quite a sit and relax café, but then it is in the middle of a busy shopping centre so people kind of go in to grab a bite or a coffee and then go off for another shopping spin. It is not the sort of café where you are thinking where to go and sit with friends on Sunday afternoon and this one pops into your mind. No you will probably go somewhere else, but I have to give them credit because the cakes look and are delicious, the food also, they bring you things very quickly you don’t have to wait for ages and they really tried their best for the atmosphere :o). There are pictures on the walls, tables having reasonable distance between them so that you are not poking your nose in your neighbour’s tea and it has quite dark, intimate lighting :o).
I also liked the staff they were nice and give you time to choose, recommend what is nice and patiently wait for you whilst you are deciding whether you would like dressing on your salad or not and at the end they put it in a little milk pot next to your salad just in case you change your mind :o). The prices there are also not too bad: pretty average and for the money they bring you a massive jacket potato.
So yes it was nice, not very relaxing but nice, although can a day spent  running around the shops like a mad chicken with three bags in each hand and knowing that it is the last day of your holiday relaxing?
I give Druckers 7 out of 10 :o) 

Byla jsem krapet líná a zaměstnaná v posledních pár měsících takže se teď snažím své blogování trošku dohnat, tuhle kavárnu jsme navštívili na konci Dubna.

Návrat z prázdnin je těžký... 

Znáte ten pocit, kdy jste se zrovna vrátili z prázdnin včera pozdě v noci, vaše letadlo přistálo zpět v upršeném a studeném Manchesteru z teplých a slunečných Čech a vy víte, že máte jen jeden zbylý den na sebeobnovení a pak zpět do práce :o(.
Protože jsem měla narozeniny, když jsme ještě byli v Čechách, Tom se rozhodl, že mě krapet rozmazlí nakupovánim a návštěvou kavárny abychom si ten poslední den užili :o). Po chození po obchodech, Tom byl velice trpělivý a ochotně držel všechny mé propriety, zatímco jsem si zkoušela nebřeberné množství šatů, topů, a kalhot, jsme oba zmírali hlady. Byl čas na kavárnu a něco dobrého k jídlu. A protože jsme byli uvnitř Arndale (nákupní centrum v Mcr), rozhodli jsme se navštívit Druckers, Vídeňskou cukrárnu.
Ve většině britských kaváren si musíte vzít tác, šinout se s ním po kovových trubkách jako v jídelně a platit napřed u kasy, takže ani tahle nebyla vyjímkou I přesto, že jí nazývají vídeňskou cukrárnou, ne ne jsme pořád v Manchesteru :o). Měla jsem obří hlad takže jsem se rozhodla pro jacket potato s houbami, sýrem a anglickou slaninou(velká opečená brambora, po opečení rozkrojená ve prostřed do kříže s náplní většinou fazolemi v rajčatové omáčce, tuňákem nebo sýrem… ) a Tom si dal croissant se šunkou a sýrem. Přinesli mi mega bramboru se spoustou zeleniny a dressingem jami.
Samotná kavárna není úplně sednout si a relaxovat kavárna, ale je situována uprostřed rušného nákupního centra, takže lidé přijdou, popadnou něco k snědku nebo kávu a jdou za další nakupovací mánií. Není to úplně ten druh kavárny, kam jdete, když přemýšlíte kam si jít sednout s přáteli v neděli odpoledne. Ne pravděpodobně půjdete jinam, ale musím jim rozhodně přičíst body, protože dorty vypadají a jsou výborné, jídlo taky, vše ti donesou rychle a vážně, vážně se snažili navodit kavárnovou atmosféru :o). Jsou tu obrazy na stěnách, mezi stoly je poměrně dost místa takže nestrkáte nos sousedovi do jídla a je tu tlumené světlo :o).
Taky se mi líbila obsluha, jsou milí a nechají ti čas na rozhodnutí, doporučí co je dobré a trpělivě na vás čekají, zatímco vy se rozhodujete jestli byste na salátu chtěli dressing nebo ne a nakonec vám ho dají do malého šálku na mléko pro případ, že změníte názor :o). Ceny taky nejsou nijak hrozné vlastně jsou úplný průměr rozhodně vás to nezruinuje si tam dát oběd a za ty penízky vám přinesou mega bramboru.
Takže ano bylo to příjemné, ne úplně relaxační ale příjemné, ale na druhou stranu může být den, který je posledním dnem vašich prázdnin strávený běhaním po obchodech jako splašené kuře, v každé ruce tři tašky relaxační?
Dávám Druckers 7 z 10ti :o)