Jak poznat dobry caj

Jak poznat kvalitni kavu

The Living Stones Café

What can possibly go wrong with that? 

August Bank holiday weekend meant that we just had to do something. My travelling spirit just wouldn’t let me sit at home and do nothing and so we decided that it was ideal for camping. First we thought it is going to be just me and Tom but as persuasive and nagging as I can be Rach and Gazz decided to join us and save us the trouble of having to travel by train :oP. Not that I don’t like to travel by train but it is just a little bit more complicated than by car. The destination? Cambridge. One of the most famous cities in England for its universities and the amazing architecture and craftsmanship that has been put into building them. So Friday straight after work (and some of us even earlier than that but pssst) we crammed our bags into Gazz’s little car (I have no idea how 4 people can have so much stuff for a single camping weekend) and took off towards Cambridge. It is a good 3 hour drive, but thanks to Rach singing to Slipknot with her not at all Slipknot voice (think more Spice Girls than Slipknot) and therefore taking care of our amusement on the way ( it’s a shame I did not record it I would definitely post a video), the drive went fast and we arrived around 10. I am not even going to mention the campsite, because that would be a whole new review, which I am planning on doing just to warn people of that campsite, but not here and not now.
So on Saturday when we all woke up to the screaming of forest pigeons (good morning Rachelle, good morning Rachelle, that’s how they sounded seriously), we went to explore Cambridge. It was raining and by the time we arrived we were pretty hungry so a café was pretty much the first thing we looked for. First we saw a gorgeous gorgeous church that was just simply stunning and the café was part of it, just stuck to one side of it sharing a wall with the church. I saw it immediately and thought the atmosphere there will be great I mean being a café that’s part of something so beautiful can’t possibly go wrong: you don’t have to try for the atmosphere you have it right there, and so we entered. You could probably hear and see our disappointment when we entered, I mean you have an old church as part of it and then you make this café into this plastic, nothing-changed-since-80s ugly café. It was empty and so we sat down and decided: ok maybe it is not quite what we expected to be behind the stylish door, but the food might be nice. We were sitting for about 5 minutes looking through the not very eventful menu when one of the waitresses appeared. You would expect  ‘Hi, How can I help you?‘  Or, ‘Are you all right?‘ but no. She just stood there motionless, speechless, a quiet statue by our table waiting for us to take notice of her… awkward. Even me saying that I haven’t decided yet didn’t change her statue attitude and she continued standing. Hmm ok I guess we better pick something quickly then. Gazz went for coke and jacket potato with beans, Rach for coke and toasted tea cake, Tom for hot chocolate and scone and I, because I didn’t have time to decide, went for hot chocolate and tea cake too. Mind you I never have tea cake, because I don’t particularly like them, but I really couldn’t see anything else I fancied. The waitress left and a few minutes later we heard the microwave peep, Gazz just said, “That would me my jacket”, I don’t know about you, but I take warming up jacket potato in a microwave as nearly a crime because all the crispiness you get by roasting it slowly in the oven just disappears with that one peep.
After getting our food on the table I of course had to examine and taste it all :o). Gazz’s potato wasn’t very big, it was soggy and mainly it cost a fiver, a fiver for this? A joke honestly a joke. Tom’s scone was also warmed in the microwave (another crime,
just serve it cold people!) and was just with butter no clotted cream or jam, nothing. The only nice thing were our teacakes, surprisingly, even though they put the butter on them themselves instead of leaving it up to us if we want to or not as usual. Hot chocolate was nice too, but that’s about it. To say it was a disappointment would be an understatement. I would never think that anything could be wrong with a café that looks so pretty from the outside. But hey never judge a book by its cover, I guess it applies to cafes too. Sorry this review isn’t my usual optimistic, amazing café review, sadly it was just a disappointment… I guess the fact that it was empty on Saturday around lunch time in Cambridge should have given it away. The rest of the city is beautiful though, bicycles everywhere, gorgeous architecture, little markets, it was nice even in the rain :o). It’s just a shame that in order to get all the views you see on Google when you look up Cambridge, you have to go through one the of the colleges and they charge you lots! The Living Stones Café gets from me 3 out of 10 and the 3 is only for the chocolate and teacakes… I am sorry today’s review isn’t quite as positive as they usually are. I am sure we will be luckier next time :o). 

The Living Stones Café 

Na tomhle se přece nedá nic zkazit? 

Prodloužený víkend v srpnu znamenal, že jsme prostě museli někam jet, můj cestovací duch by mi prostě nedovolil jen sedět doma a nic nedělat a bylo rozhodnuto, že je to víkend jako stvořený pro stanování. Nejdříve jsme si mysleli, že pojedeme jen s Tomem ale protože mám dar k přemlouvání a k mhouření oček Rach a Gazz se rozhodli se k nám připojit a ušetřit nám trable s cestováním vlakem :oP. Ne, že bych nerada cestovala vlakem, ale přeci jen je to trošičku víc komplikované než autem. A cíl? Cambridge, jedno z nejznámějších měst Anglie pro svoje univerzity a úžasnou architekturu a umění, které bylo vloženo do jejich stavby. Takže v pátek hned po práci (a někteří z nás ještě předtím ale pšššt), jsme nacpali naše tašky do Gazzova pidi auta (vážně netuším, jak můžou 4 lidi mít tolik věcí na jediný kempovací víkend), a vyrazili směr Cambridge. Je to tříhodinová cesta, ale díky Rach zpívající do řevu Slipknotů se svým ne úplně Slipknot hlasem (představte si spíše Spice Girls než Slipknot hlas), a tím se postarala o dostatek zábavy po celou cestu, (škoda, že jsem ji nenahrála určitě bych sem dala video) nám cesta utíkala rychle a dorazili jsme okolo 10té. Ani se nebudu zmiňovat o našem kempu, protože to už by bylo zhola jiná kritika, kterou mám stejně v plánu napsat, ale jen proto, abych varovala lidi před jízdou do onoho kempu, ale to je na někdy jindy, někde jinde.
V sobotu ráno, po probuzení do řevu lesních holubů, jsme se vydali objevovat Cambridge. Pršelo a my už byli všichni pěkně hladoví, takže kavárna byla to první co jsme viděli. Nejdříve jsme zahlédli kostel, který byl prostě nádherný a kavárna byla jeho součástí přistavěna na jednu stranu kostela sdílející s ním jednu stranu. Skoro hned jsem kavárnu uviděla a myslela si, že atmosféra tam musí být úžasná, přeci kavárna, která je součástí něčeho tak nádherného přece nemůže být špatná, o atmosféru se není potřeba nijak snažit protože už tam přeci je, a tak jsme vešli dovnitř. Řekla bych, že naše zklamání po vstupu bylo snad i slyšet protože upřímně proč se někdo obtěžuje s kavárnou vedle nádherného starého anglického kostela, když ji pak udělá v plastikovém, nicsenezměnilood80desátek ošklivého stylu? Bylo tam skoro prázdno takže jsme si sedli i přesto, že možná to nebylo úplně to, co jsme čekali, že se bude skrývat za stylovými dřevěnými dveřmi ale jídlo třeba bude moc dobré. Seděli jsme asi tak 5 minut a koukali do ne úplně překypujícího menu, když se objevila jedna ze servírek. Očekávali jsme “Ahoj jak se máte, jak vám mohu pomoci” ale ne. Prostě tam jen tak stála, bez hnutí, bez mluvení tichá socha u
našeho stolu čekající až si ji všimneme... divnota. Ani to, že jsem řekla, že ještě nemáme vybráno ji nezastavilo v jejím tichém stání. Hmmm ok tak si asi radši něco rychle vybereme teda. Gazz si obědnal colu a jacket bramboru s fazolemi, Rach si objednala také colu a toastovaný teacake ( ovocný koláč s hrozinkami, chuťově malinko připomíná vánočku akorát v Anglii je přepůlí a otoustují). Tom si dal horkou čokoládu a scone a já, protože jsem se neměla čas pořádně se rozhodnout si také vybrala horkou čokoládu a teacake. Normálně si ho nedávám, protože mi nijak zvlášť nechutnají, ale prostě jsem nenašla nic jiného, co by mi padlo do oka. Obsluha odešla a za chvilku jsme slyšeli pípnutí mikrovlnky, Gazz jen poznamenal, že to bude asi jeho brambora, nevím jak vy ale já beru ohřívání jacket brambory v mikrovlnce skoro jako přečin, protože všechen ten křupavý povrch docílený pomalým pečením v troubě, je ztracen tím jedním pípnutím.
Po doručení na stůl jídlo samozřejmě muselo být důkladně prozkoumáno a ochutnáno mnou :o). Gazzova brambora nebyla moc velká, nekřupavá a stála pět liber, pět liber za tohle? Vtipné. Tomův scone byl taky ohřívaný v mikrovlnce (další trestný čin prostě ho naservírujte studený než toto), a k němu bylo jen máslo, žádný krém nebo marmeláda, jedinou dobrou věcí byly překvapivě naše teacakes, a to i přes to, že nám na ně dali máslo bez zeptání. Horká čokoláda byla taky dobrá ale to bylo tak všechno. Říct, že to bylo zklamání snad ani nestačí... hádám, že prázdnota kavárny v sobotu v poledne v plném městě jako je Cambridge mi měla napovědět. Zbytek města je ale pěkný, všude jsou kola nebo studentíci drandící na nich, úžasná architektura, markety, bylo tam krásně i přes to, že pršelo :o). Jen je škoda, že na všechny pohledy, které uvidíte, pokud si Cambridge vygooglíte musíte projít jednou z univerzit a za to vám naúčtují pěkných pár peněz. The Living Stones kavárna ode mě dostává 3 z 10ti a 3 jen díky čokoládě a teacakes… Moc se omlouvám, že dnešní článek není tak pozitivní jako normálně bývají, ale určitě budu mít víc štěstí příště :o).

something for Friday evening :o) / něco pro páteční večer :o)

Manchester Art Gallery café

What is it like to have a lunch alone…? 

So Manicka left and I now have an hour a day during my work day to myself. I decided not to be sad, because that is not going to bring me anything. I decided to do the things I have always wanted to do from films or I imagined and thought that it would be a cool thing to do so don’t pity me! So first on my lunch bucket list was: go to the Art Gallery, have a walk around and have coffee or tea there. The gallery is only 5 minutes away from my work but you know what, the times I have actually been there could be counted on one hand which is a shame because I love art, I love the building and I love the atmosphere there : lots of tourists from other countries with massive cameras around their necks, the gallery staff telling them that they can not take pictures there, students walking around, families walking around, if you imagine a gallery being quiet you are wrong it is always buzzing with life :o).
So today was the day I went to have lunch on my own in the gallery like I always wanted to :o). I went straight to the new exposition  because I know the stationary exposition by now, the new exposition was post war painting… I liked it, it was a bit dark, a bit depressing but I liked it. I love looking at the paintings from really close up and seeing how the brush worked on them, imagining how they were painting it and where they painted it and how they felt about the place or people they were painting. So I slowly walked around them all, read the little storys on the side and because I knew that I will not have time to walk around all the rooms with the new exposition, I decided that I will come back some other day and go room by room so today was room number 1. When I finished walking around that bit, it was time for the second part of my plan: the tea. Well it was meant to be the tea, but then I saw the chocolate cake :oD, I don’t have strong will (I can tell you that) so in the end it was a pot of green tea and chocolate cake, what a lunch! The guy that served me was really sweet and he was asking why I am in the gallery and if I liked it and if it is my holiday and the usually awkward time of waiting for your order to be ready was actually quite nice :o).
When I paid (£2 for a pot of green tea and £2.90 for a massive piece of chocolate cake), I went to find a leather armchair to snuggle up in and read my book. I found an ideal one in the corner, it was perfect so I snuggled in and started munching on my cake :o), hmmm it was all right, a bit too buttery rather than chocolaty but definitely filling, I have had better I must say, the cake looked better than it tasted, but it was still nice. Green tea was a proper leaf green tea (Lubos will be happy with me for once :oD), You could take the tea infuser with the tea out whenever you wanted to which I of course forgot so the last bit was quite strong and I actually had to leave it, note for the future take the tea out! :oD. All in all I enjoyed the buzz around me, the atmosphere of the art gallery and the mixture of people visiting, it was definitely a well spent lunch and I am sooo coming back on a rainy day :oD.
I give Art Gallery café 8 out of 10 (only because of the little chocolate cake disappointment :oD). 

Jaké to je obědvat sama...?

Tak Mánička mi odešla a já mám teď hodinu polední pauzy během mého pracovního dne, abych se sebou něco dělala. Rozhodla jsem se, že nebudu smutná, ale že si tu hodinu užiju, protože být smutná mi nic nepřinese. Rozhodla jsem se, že budu dělat věci, které jsem vždycky chtěla dělat, viděla jsem ve filmech a představovala si  jak děsně super by to bylo, takže žádná lítost! První na mém obědním bucket listu (vážně nevím jak přeložit bucket list prostě je to list s položkami, které chcete udělat předtím než zemřete, já se umřít zatím nechystám pro mě je to list než se odstěhuju:oD) byla návštěva výtvarné galerie, okouknutí okolo a pak káva nebo čaj v místní kavárně. Galerie je od mé práce jen pět minut pěšky ale víte co, všechny mé návštěvy tam by se smutně daly spočítat na prstech jedné ruky a to je ostuda protože já miluju umění, tu budovu a tu atmosféru tam. Hodně moc turistů z cizích zemí s obřími foťáky okolo krků, zaměstnanci galerie, kteří jim dokola neúnavně vysvětlují, že se zde fotit nesmí, studenti chodící okolo, rodiny chodící okolo, pokud si představíte galerii jako tiché místo pak vás musím zklamat vždy to tam bzučí životem :o).
Takže dnešek byl ten den, kdy půjdu a budu obědvat sama v galerii, jako jsem vždycky chtěla :o). Po vstoupení dovnitř jsem šla rovnou do nové expozice, protože tu stálou už znám z dřívějška, téma nové expozice byla poválečná malba… líbila se mi, bylo to trochu tmavé a depresívní, ale malby se mi moc líbily. Zbožňuju dívání se na obrazy hodně zblízka na tu práci štětce a představuju si, jak je malovali, kde je malovali a jak se cítili v prostředí, které malovali nebo co cítili k osobě, kterou malovali. Pomalu jsem procházela okolo všech obrazů, přečetla si krátký příběh, který u každého byl, a věděla jsem, že nebudu mít čas na to abych se prošla po všech místnostech nové expozice. Rozhodla jsem se, že se sem některý den vrátím a budu postupně procházet místnost po místnosti, takže dnes byl čas akorát na místnost 1. Po projití celé místnosti byl čas na druhou část mého plánu: čaj. Teda měl to být jen čaj, ale pak jsem uviděla ten čokoládový dort:oD. Nemám pevnou vůli to můžu říct určitě, takže nakonec to byla konvička zeleného čaje a čokoládový dort, jakýto oběd! Klučina co mě obsluhoval byl moc milý, ptal se mě proč jsem v galerii a jestli se mi tam líbí a jestli jsem tu na prázdninách, takže normálně divný čas kdy čekáte na svou objednávku až bude hotová byl vlastně moc fajn :o).
Po zaplacení (2 libry za konvičku čaje a 2,90 za obří kus čokoládového dortu), jsem šla najít kožené křeslo, na které se uvelebím a budu číst svoji knížku. Našla jsem naprosto ideální místo v rohu, takže jsem se urochnila a začala se prát se svým kusem dortu :o), hmm byl ok na můj vkus trošku moc máslový spíš než čokoládový ale sytý byl určitě. Musím říct, že už jsem měla i lepší, dortík vypadal lépe než chutnal, ale dalo se to. Zelený čaj byl nefalšovaný sypaný čaj (Luboš ze mě pro jednou bude mít radost :oD), Mohla jsem vzít košíček s čajem ven kdykoliv už se mi zdál dost ale samozřejmě jsem zapomněla takže poslední zbytek čaje byl poměrně dost silný, teda vlastně jsem ho tam musela nechat, zapsat pro příště, vzít čaj z konvičky! :oD. Celkově jsem si užívala ten bzukot okolo, tu atmosféru galerie a mix navštěvujících lidí, rozhodně to byl úžasně strávený oběd a já se rozhodně rozhodně vracím zpět až bude někdy pořádně pršlavo :oD.
Davám kavárně v Art Gallery 8 z 10ti (a to jen díky tomu pidi zklamání z dortu :oD).

Vienna Pattiserie

I was a bit lazy and busy last few months so trying to catch up. We visited this café at the end of April.

Returning from holiday is hard… 

You know that feeling when you just got back from your holiday late last night, your plane landed back in rainy and cold Manchester from nice and sunny Czech and you know that you have one more day to recover before going back to work :o(.
As it was my birthday whilst still in Czech, Tom decided to treat me to some shopping and a café visit to make the last day of holiday count :o). After walking around some shops with Tom being extremely patient with me while I was trying on various dresses, tops and pants, we were starving. It was time to hit the café and get something to eat. As we were inside the Arndale, we decided to pop to Druckers, Vienna Patisserie.
In most British cafes you have to grab a tray ,order at the counter and pay up front and this one is no different even though they call it Vienna Patisserie, no no still in Manchester :o). I was starving so decided to go for a jacket potato filled with mushrooms, cheese and bacon and Tom went for a ham&cheese croissant. They brought me a gigantic one with lots of salad and dressing hmm yum.
The café itself isn’t quite a sit and relax café, but then it is in the middle of a busy shopping centre so people kind of go in to grab a bite or a coffee and then go off for another shopping spin. It is not the sort of café where you are thinking where to go and sit with friends on Sunday afternoon and this one pops into your mind. No you will probably go somewhere else, but I have to give them credit because the cakes look and are delicious, the food also, they bring you things very quickly you don’t have to wait for ages and they really tried their best for the atmosphere :o). There are pictures on the walls, tables having reasonable distance between them so that you are not poking your nose in your neighbour’s tea and it has quite dark, intimate lighting :o).
I also liked the staff they were nice and give you time to choose, recommend what is nice and patiently wait for you whilst you are deciding whether you would like dressing on your salad or not and at the end they put it in a little milk pot next to your salad just in case you change your mind :o). The prices there are also not too bad: pretty average and for the money they bring you a massive jacket potato.
So yes it was nice, not very relaxing but nice, although can a day spent  running around the shops like a mad chicken with three bags in each hand and knowing that it is the last day of your holiday relaxing?
I give Druckers 7 out of 10 :o) 

Byla jsem krapet líná a zaměstnaná v posledních pár měsících takže se teď snažím své blogování trošku dohnat, tuhle kavárnu jsme navštívili na konci Dubna.

Návrat z prázdnin je těžký... 

Znáte ten pocit, kdy jste se zrovna vrátili z prázdnin včera pozdě v noci, vaše letadlo přistálo zpět v upršeném a studeném Manchesteru z teplých a slunečných Čech a vy víte, že máte jen jeden zbylý den na sebeobnovení a pak zpět do práce :o(.
Protože jsem měla narozeniny, když jsme ještě byli v Čechách, Tom se rozhodl, že mě krapet rozmazlí nakupovánim a návštěvou kavárny abychom si ten poslední den užili :o). Po chození po obchodech, Tom byl velice trpělivý a ochotně držel všechny mé propriety, zatímco jsem si zkoušela nebřeberné množství šatů, topů, a kalhot, jsme oba zmírali hlady. Byl čas na kavárnu a něco dobrého k jídlu. A protože jsme byli uvnitř Arndale (nákupní centrum v Mcr), rozhodli jsme se navštívit Druckers, Vídeňskou cukrárnu.
Ve většině britských kaváren si musíte vzít tác, šinout se s ním po kovových trubkách jako v jídelně a platit napřed u kasy, takže ani tahle nebyla vyjímkou I přesto, že jí nazývají vídeňskou cukrárnou, ne ne jsme pořád v Manchesteru :o). Měla jsem obří hlad takže jsem se rozhodla pro jacket potato s houbami, sýrem a anglickou slaninou(velká opečená brambora, po opečení rozkrojená ve prostřed do kříže s náplní většinou fazolemi v rajčatové omáčce, tuňákem nebo sýrem… ) a Tom si dal croissant se šunkou a sýrem. Přinesli mi mega bramboru se spoustou zeleniny a dressingem jami.
Samotná kavárna není úplně sednout si a relaxovat kavárna, ale je situována uprostřed rušného nákupního centra, takže lidé přijdou, popadnou něco k snědku nebo kávu a jdou za další nakupovací mánií. Není to úplně ten druh kavárny, kam jdete, když přemýšlíte kam si jít sednout s přáteli v neděli odpoledne. Ne pravděpodobně půjdete jinam, ale musím jim rozhodně přičíst body, protože dorty vypadají a jsou výborné, jídlo taky, vše ti donesou rychle a vážně, vážně se snažili navodit kavárnovou atmosféru :o). Jsou tu obrazy na stěnách, mezi stoly je poměrně dost místa takže nestrkáte nos sousedovi do jídla a je tu tlumené světlo :o).
Taky se mi líbila obsluha, jsou milí a nechají ti čas na rozhodnutí, doporučí co je dobré a trpělivě na vás čekají, zatímco vy se rozhodujete jestli byste na salátu chtěli dressing nebo ne a nakonec vám ho dají do malého šálku na mléko pro případ, že změníte názor :o). Ceny taky nejsou nijak hrozné vlastně jsou úplný průměr rozhodně vás to nezruinuje si tam dát oběd a za ty penízky vám přinesou mega bramboru.
Takže ano bylo to příjemné, ne úplně relaxační ale příjemné, ale na druhou stranu může být den, který je posledním dnem vašich prázdnin strávený běhaním po obchodech jako splašené kuře, v každé ruce tři tašky relaxační?
Dávám Druckers 7 z 10ti :o)

La Caffe

Lovely change in my home town

Another one from our travels :o). So after the exhausting journey to Czech and a very dramatic arrival, the weather was lovely all day long, the sun was shining but the closer we were getting to the border the darker it was getting. We had to get off the motorway because the last bit was paid for so we went through a little German village and towards Teplice. Finally arriving at the border, just as we passed the sign saying Welcome to the Czech Republic the sky just broke in two and all the water fell down all at once, at least it felt like it. It was such  heavy rain that the wipers weren’t managing on the highest level and we actually had to stop. I don’t know if you have ever entered Czech from that side but, wow! The mountainside looks, in the storm, as if you can expect WWII soldiers coming through any minute, some of the buildings were very old and neglected. I believe in the sun it can feel different but I had shivers as we were passing. Then of course it was exchanged for another of Czech´s experiences that you can see around the borders… brothels, but Czech is otherwise lovely honestly :oD.

So anyway when we arrived to Lanskroun at around 2am, (that being my home town, little spot on the map with cca 10 000 people in it), it was time for a holiday. As our tradition requires a café search was necessary. We were lucky. They have just opened a new café called La Caffé. So we decided to visit the next morning with my mum. Well, what to say? I loved it from the first moment and it was exactly what our town was missing, that little, cozy, friendly place where you can go and have a coffee on your own or for a chat with friends. It even offers a take away coffee, which is basically a revolution in my town and it has a little wine place at the back so it has something to offer for the day and for the evening too. I am not even going to say what we had because we went there during the week so many times with various friends that I believe we had 75% of what is on the menu :o). I also shouldn’t forget to mention the cakes hmm yum, light or heavy, chocolate or fruity they have them all, they look beautiful and they taste even better :o). They taste so good that on the last visit to our (I call it our café now because this is it, this is where we are going to be every single holiday from now on) café before returning back to Britain I decided to be cheeky and ask where the cakes are from and if they do wedding cakes too and tadaaa they do and we can have one and I can pretty much design it myself and it should not ruin us, so great I can tick that off the list!

I am talking a lot about irrelevant stuff so back to the café itself. As I said it is little but it has quite a few places for sitting. It has nice stone vaulted ceilings, pictures on the walls, the people working there are just lovely and when you order espresso they bring you milk in a little ceramic cow milk pot, which my mum found hilarious and as another little bonus you get a little biscuit with every hot drink. It is just these little personal details such as a tea light on the table that turn a café into the café. Prices are pretty much normal for Czech I would say around 40 crowns for coffee (around £1.25) and around 35 crowns (around £1.00) for a cake, another lovely thing is that nobody is showing you that it is time to go when you are not ordering something for a while or when it is time to close as happened to us in the past when they just cheekily turned the lights down on us! So the overall experience is yes, yes and yes to la caffé :o). It can get a bit noisy at times but that is just a sign that it is a good café. Also it would be nice to have an option to sit outside on a sunny day but that is about it on the negatives. I give La Caffé 9 out of 10 for the nice, new, fresh experience in our town, I hope it will stay :o).

La Caffe 

Příjemná změna v našem městečku

Další z našich cest :o). Takže po náročné cestě do Čech a dramatickém příjezdu, celý den krásné počasí, sluníčko svítilo a čím blíž jsme se blížili k hranicím tím víc se mračilo. Museli jsme sjet z dálnice protože poslední úsek je placený, takže jsme pokračovali malou německou vesničkou směrem k Teplicím. Když jsme konečně dorazili na hranice, vlastně přesně v momentě kdy jsme překročili nápis “Vítejte v české republice”, obloha se rozdělila na dvě části a všechna voda co byla nad ní začla padat na zem v jednou okamžiku nebo alespoň tak nám to připadalo. Pršelo tak těžce, že stěrače na nejvyšším stupni nestíhali a my museli zastavit. Nevím jestli jste někdy přijeli do Čech z té strany ale wow v pohoří to při bouřce vypadá tak, že čekáte procházející vojáky z Druhé Světové Války každou chvílí, některé z budov jsou velmi staré a opuštěné. Věřím, že o slunečném dni to tam má úplně jinou atmosféru ale když jsme tudy projížděli běhal mi mráz po zádech. Pak je to ovšem vystřídáno další z českých prožitků, které jsou k vidění okolo hranic…. bordely, ale jinak je naše země krásná :oD.

Ale nevadí, když jsme dorazili do Lanškrouna okolo 2. hodiny ranní (má rodná hrouda, malé místečko na mapě s cca 10 000 lidmi), byl čas na prázdniny. A jak už naše tradice velí, vyhledání kavárny byla prostě nutnost. Měli jsme štěstí zrovna u nás otevřeli novou kavárnu La Caffé. Takže my a moje mamka jsme se rozhodli ji příští ráno navštívit. No co říct… zamilovala jsem si ji od prvního momentu a myslím, že je to přesně to co v našem městečku chybělo, to malé, útulné, přátelské místo kam může člověk jít na kafe sám nebo s přáteli. Dokonce dělají kávu s sebou což je u nás totální revoluce, a také tam je malá vinárna takže je tam něco pro den ale i pro večer. Ani tu nebudu říkat co jsme si dali protože jsme tam byli se všemi možnými přáteli během týdne tak často, že věřím , že jsme vyzkoušeli 75% menu :o). Taky bych neměla zapomínat na na dorty hmm jami, lehké nebo těžké, čokoládové nebo ovocné mají je všechny, vypadají nádherně a chutnají ještě líp :o). Jsou tak jami, že při poslední návštěve v naší (říkám naší protože už je prostě naše, sem teď budeme chodit každé naše prázdniny) kavárně před návratem do Čech jsem se rozhodla sebrat v sobě trochu drzosti a prostě se zeptat odkud ty dorty mají a jestli dělají i svatební a tadááá dělají a jeden nám udělají a můžu si ho vlastně sama navrhnout a nemělo by nás to zruinovat tak abychom potřebovali půjčku z banky takže super, můžu si to odškrtnout ze seznamu!

Mluvím o spoustě úplně irelevantních věcí takže zpět ke kavárně. Jak už jsem říkala je malinká ale má docela hodně míst na sezení. Má krásné kamenné klenuté stropy, obrazy na stěnách, lidé co tam pracují jsou moc milí a když si objednáte presso, přinesou vám mléko v malé keramické krávě, což moje mamka shledala hrozně vtipným :o), a jako další pidi bonus ke každému horkému nápoji dostanete malou sušenku. Prostě to jsou přesně tyhle malé osobní detaily jako je svíčka na stole, které promění nějakou kavárnu v tu vaši kavárnu. Ceny jsou tu normální okolo 35-40 korun za kávu a okolo 35 korun za dort. Další příjemná věc je ta, že vám nikdo nenaznačuje je čas jít když jste si už celých 5 minut nic neobjednali nebo když je zavírací čas jako se nám to stalo v minulosti, kdy nám prostě drze zhasli světla! Takže celkový dojem je ano, ano a zase ano kavárně La Caffé. Občas je tam poměrně dost hluku ale to je jen známka toho, že je to dobrá kavárna. Taky by bylo fajn mít si kam sednout venku ale to je asi tak všechno k negativům. Dávám La Café 9 z 10ti za nový, čerstvý zážitek v našem městě, doufám, že tu zůstane :o).